Nedávný nález Ústavního soudu zásadně ovlivňuje průběh a důsledky reorganizací firem v platební neschopnosti. Tento nález přináší potvrzení mnohokrát diskutované reality, ve které se dlužníkům může reorganizace výrazně prodražit, zatímco věřitelé musí počítat s nižší mírou uspokojení svých pohledávek. Příčinou je potvrzení pravomoci státu vystavit dlužníkovi opravné DPH, které musí být uhrazeno jako první pohledávka dlužníka. Dlužník tuto pohledávku bude hradit ze své majetkové podstaty, ze které se taktéž vyplácí pohledávky věřitelům. Pro společnosti v pozici věřitele či dlužníka je klíčové porozumět dopadům tohoto rozhodnutí, které může zásadně ovlivnit vyplacení peněz věřitelům při řešení insolvenčního řízení dlužníka reorganizací. Co toto rozhodnutí znamená pro budoucí reorganizace a co očekávat?
Krajský soud v Hradci Králové požadoval po Ústavním soudu zrušení ustanovení § 169 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, jelikož ustanovení umožňuje státu učinit opravu odpočtu DPH v případě reorganizace dlužníka. Krajský soud v Hradci Králové se domníval, že ustanovení porušuje ústavní práva na ochranu vlastnictví a rovnost účastníků řízení. Před novelou insolvenčního zákona totiž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 ICdo 98/2015, že pohledávky státu z oprav DPH nesmí být zvýhodněny před ostatními věřiteli, protože by to porušilo zásadu rovnosti věřitelů. Zákonodárce však na toto rozhodnutí reagoval novelou insolvenčního zákona z roku 2019, která těmto pohledávkám přiznala přednostní postavení jako pohledávkám za majetkovou podstatou. To znamená, že pokud stát provede opravu odpočtu DPH u dlužníka v reorganizaci, musí být tato pohledávka uhrazena v plné výši, zatímco ostatní věřitelé obdrží své podíly postupně a pouze v určitém poměru.
Ústavní soud dospěl k závěru, že přednostní postavení pohledávek státu odpovídá ústavním požadavkům. Test proporcionality ukázal, že ustanovení není v rozporu se základními právy a jeho účel, tedy ochrana veřejných financí, je legitimní. Stát má právo zajistit, aby daňové nedoplatky nezatěžovaly státní rozpočet, což by mělo negativní dopad na veřejné zájmy.
Toto rozhodnutí (sp. zn. Pl. ÚS 37/23) znamená, že dlužníci musí zajistit dostatek prostředků na případné opravy DPH, které budou hrazeny přednostně a v plné výši. Pro ostatní věřitele to může znamenat snížení jejich poměrného uspokojení, zatímco reorganizace se tím pro dlužníky stává nákladnější. Tento nález Ústavního soudu je dobrý pro stát, který bude mít vždy uspokojené na své pohledávky vyplývající z oprav DPH. Na druhou stranu věřitelé musí bohužel počítat, že dojde k snížení procentuální částky, které při reorganizaci obdrží od dlužníka.
Radim Motyčka | motycka@lawyer.cz | LinkedIn
Radim je advokátním koncipientem u AK Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., ale stihnul už získat značné zkušenosti s insolvenčním právem. U nás se vedle toho zabývá také pracovním a obchodním právem a věnuje se také ochranným známkám.
